Martin Bauer

Narodil jsem se v sobotu 2. října někdy před půlnocí, kdy už doktoři pomalu mysleli, že to nestihnu a bude ze mě nedělňátko. Na své první slovo si nevzpomínám, ale domnívám se, že jím bylo slovo na úrovni, nejspíše něco jako "epesní" či "grandiózní". Od dětství jsem byl velmi ambiciozní a přemýšlel o svém budoucím uplatnění. Pokud mě paměť neklame, mým prvním vysněným povoláním byl řidič tramvaje (zde je možné vidět jistou korelaci s vysněným povoláním mého o čtyři roky staršího bratra, který toužil stát se řidičem autobusu). Řidičem tramvaje (aneb šaliny) jsem chtěl být proto, že se mi líbilo, jakou má v tramvaji pro sebe kabinku a také to, že si na konečné může dát chlebíčky. Toto povolání mi bylo rodiči záhy rozmluveno. Časem přišly ještě další sny, ale ty byly již méně poetické a nestojí snad ani za to je zmiňovat. Vždy jsem měl rád pohádky a mám je rád dodnes. Líbí se mi všechny ty starší, klasické. Rád vzpomínám na knížku z dětství Krása nesmírná, která byla sbírkou ruských bohatýrských pohádek. Co bych chtěl v životě dokázat? Toť otázka... chtěl bych žít smysluplně, naplno, být dobrý v oboru, mít blízké lidi kolem sebe, kteří pro mě budou oporou a pro které já budu oporou, zůstat věrný tomu (Tomu) co věřím, postavit dům, zasadit strom, vychovat syna... :-))) Mým nesplněným snem je naučit se hrát na saxofon. Vzhledem k tomu, že saxofon máme už doma, mám určitou naději, že se mi tento sen vyplní. Když však slyším, jak má drahá sestra, zatím co píši tyto řádky, na něj troubí za mými zády, a když vidím nedostatek času, se kterým se potýkám, začínám pochybovat :-). Délka mého úsměvu je 7-7,5 cm (tyto údaje jsou získané empiricky, bo jsem si narval pravítko do úst). Radost mi udělá upřímný úsměv, hořká čokoláda (v nouzi i jakákoliv jiná čokoláda, kromě té plněné mentolem) a vlastně jakékoliv dobré jídlo :-), čas trávený s přáteli (to, že jsem ho napsal až za jídlo, není podstatné :-)), procházka v krásné přírodě, možnost řídit dobré silné auto, kvalitní jazzová hudba a spousta dalších věcí (však na ně přijdete sami). Nejbláznivější zážitek? No momentálně mě toho moc nenapadá... třeba když teď nedávno jsem šel na party za bavorského Němce (samozřejmě s pořádným kostýmem). To jsem si vážně užil.